Padající hvězda

11. března 2018 v 20:40 |  Texty ke zhudebnění

Dívám se na hvězdy tančící oblohou,
jestlipak prozradit mohou, či nemohou,
kolik má naše zem před sebou života,
zda - li je v rozpuku nebo už odkvétá?
A slunce, jestli se usměje?
Pravdu říct přece tak snadné je.


Hvězdy mi najednou posvítí na cestu -
měsíc si na bále vybírá nevěstu,
jedna se odpojí, padajíc řekne mi -
tohle my nevíme, blázínku, na Zemi!
Všechno se další den může stát,
záleží, co si teď budeš přát!


V paměti najednou staví se v zástupu
všechna má přání, jsem v pořádném kalupu,
jen jedno vyslovit v mžiku a nahonem
je jako řídit se nebeským zákonem.
Které z nich mám teď říct? Je jich moc!
Které je všelékem na nemoc?


Odchod těch nejbližších, smůlu, stesk na duši
nahradit opakem? Ne, to se nesluší,
to přání mělo být jedno a nevinné
pro všechny na světě, které pak přivine
matka Zem navždycky, napořád
a Svět zas bude moct pookřát.


V hlavě mi probleskly války a pohromy,
nenávist, nemoci i lidské svědomí,
dítě, co žebrajíc vztahuje malou dlaň,
namísto hračky mu do ruky dají zbraň.
Které z těch přání mám právo mít,
narychlo ze rtů mých vyslovit?


Přemýšlím o překot, nevnímám vůbec čas,
je tolik věcí a trápení kolem nás
a pak mě napadne slovo, co vyřeší
všechno zlé na cestě, stavěné pro pěší.
Cit, který hledáme od věků,
co umí štěstí dát člověku.



Přeju si hvězdo tak blízká i vzdálená,
ať láska může být všem lidem souzená,
ať srdce otevřou všechny své komory,
zbourají hranice, rozlomí závory.
Zkrátka, ať dobře je na Světě,
na Zemi, na této planetě.


Hvězda však za obzor dávno už zapadla,
přání mé vyhaslo jak jiskra z křesadla,
šanci prý ztrácejí pomalí, váhaví,
snad někdo rychlejší naši Zem uzdraví.
Když přání vysloví ještě včas,
promění celý Svět láska v nás.


Na nebi hvězda se usměje,
vyslovit přání tak snadné je…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama