Březen 2018

Múza

24. března 2018 v 19:29 Texty ke zhudebnění
Ukrytá ve výklenku nad vchodem galerie,
v tóze a s maskou v ruce jedna z múz stává,
ta kráska s písní na rtech z antické tragédie,
má náruč otevřenou, je přelétavá.

Ač rukou kameníka vtesána do kamene,
občas se pohne z místa a ke mně vstoupí
ta múza z dávných bájí má jméno Melpomené,
je mojí inspirací, co nejde koupit.

Ref:
Když hledáš tóny a nebo slova,
tak voláš múzu, ať ti je schová,
bez ní je prázdno a nápad schází,
cítíš jen marnost, smích nepřichází,
v noci tě trápí neklidný spánek,
zbytečně vínem naplníš džbánek,
múza má jméno, na to vem jed,
jen ona smí tě dál opíjet.

Polibek múzou je jako zázrak,
dává ti křídla a letu směr,
rozum jde stranou, dostává na frak
a v dalších plánech máš spoustu děr.

S múzou je vášeň a touha tvořit,
záblesky v očích, kde dřív byl chlad,
nacházíš poklad ukrytý v moři
i kousek nebe, co na zem spad.

Ref:
Když hledáš tóny a nebo slova,
tak voláš múzu, ať ti je schová,
bez ní je prázdno a nápad schází,
cítíš jen marnost, smích nepřichází,
v noci tě trápí neklidný spánek,
zbytečně vínem naplníš džbánek,
múza má jméno, na to vem jed,
jen ona smí tě dál opíjet.

Nad vchodem galerie, vtesána do kamene,
v tóze a s maskou v ruce má múza stává,
ta kráska s písní na rtech má jméno Melpomené,
polibkem vášeň skrytou dál rozpoutává…

Houpej mě / Sway

17. března 2018 v 19:15
Jen marimba začne hrát, tak dej
tanci směr, správný děj,
houpej mě jak loďku na vlnách,
hudba zní smyslná.

Tak jak vánek růži naklání
s lehkostí, s váháním,
zakloň hlavu svou, dnes nejdem spát,
píseň snů začli hrát.


Šaty tvé vlají jak černý flór,
cítím na kůži každý tvůj pór,
drž mě pevně a nenech mě stát,
tenhle rytmus mám rád.

Tóny houslí, co teď v hlavě zní,
smysly mé poblázní,
jen se v bocích se mnou houpej dál,
právě nám patří sál.

instrumental

Kroky tvé, lásko, podobné jsou
notám ukrytým pod klávesou,
drž mě pevně a nenech mě stát,
tenhle rytmus mám rád.

V tanci, který je snad prokletí,
skončit smíš v objetí,
právě teď nám dvěma patří sál,
houpej víc, houpej dál…

Jen marimba začne hrát, tak dej
tanci směr, správný děj,
houpej mě jak loďku na vlnách,
hudba zní smyslná.

Tak jak vánek růži naklání
s lehkostí, s váhánííím,
zakloň hlavu svou, dnes nejdem spát,
píseň snů začli hrát.

Jen marimba začne hrát,
nenech mě tu chvíli stááát,
houpej mě jak na vlnách,
hudba zní smyslná.

V tanci, který je snad prokletí,
skončit smíš v objetí,
právě teď nám dvěma patří sál,
houpej víc, houpej dál…


Srdce / Shape Of My Heart

17. března 2018 v 19:11
Karty jsou víc pro něj meditací,
nezkouší hrát jen pro efekt,
nepatří tam, kde výhra je cíl,
a nechce hrát pro respekt.
Tak v kartách hledá na otázky
odpověď, kterou chtěl by vnést
jasno i tam, kde má bez nadsázky
svůj souboj s čísly vést.

Ref:
V kartách jde číst - kříže smí zbraně skrývat,
pikový list mečem se stal.
A káry můžou zas peníze mi dát,
jen srdce se ptá - a co dál?

Hraje králem a pak dámou,
nechá šanci vzpomínkám,

osud prý je hrou neznámou,
pak dá průchod myšlenkám.

Ref:
V kartách jde číst - kříže smí zbraně skrývat,
pikový list mečem se stal.
A káry můžou zas peníze mi dát,
jen srdce se ptá - a co dál?
Srdce se ptá, ptá se, co dál?

Nechci být muž mnoha tváří,
toužím pravou lásku mít,
jsem jenom ten, kdo má ve scénáři,
že maskou skrývá cit.

Kdo pomlouvá a cení
si štěstí míň než zlost,
má možná v očích prach i stín zatracení
a strach je stálý host.

Ref:
V kartách jde číst - kříže smí zbraně skrývat,
pikový list mečem se stal.
A káry můžou zas peníze mi dát,
jen srdce se ptá - a co dál?
Srdce se ptá - a co dál?
Srdce se ptá - ptá se, co dál?

Nejsem anděl strážný / Hero

17. března 2018 v 19:06 Texty písní cover verze

Možná vím,
co tvý srdce svírá,
možná jsem ten důvod já sám.
Co teď s tím,
když se myšlenka vtírá,
jestli rád tě vážně mám.

Možná, že jen
ti rád sliby dávám,
možná čas tajně proklínám.
Znám spoustu jmen,
tvý nechávám
na rtech znít, když usínám.

Ref:
Možná nejsem anděl strážný,
nejsem žádným hrdinou,
mám však důvod, jistě vážný,
říct, seš mou láskou jedinou.

Možná víš,
co mě za tebou vrací,
možná tvůj obraz před sebou mám.
Jak jižní kříž,
zář v oblacích,
v srdci kout, kam cestu znám.

Ref:
Možná nejsem anděl strážný,
nejsem žádným hrdinou,
mám však důvod, jistě vážný,
říct, seš mou láskou jedinou.
instrumental

Já vím, že míváš se mnou,
náladu opuštěnou, já vím…
Tak zpovídám
teď duši mou
srdce svý dál otvírám.

Ref:
Možná nejsem anděl strážný,
nejsem žádným hrdinou,
mám však důvod, jistě vážný,
říct, seš mou láskou jedinou.

Nejsem tvůj anděl strážný,
nejsem žádným hrdinou,
jenom důvod mám a vážný!
Říct - seš mou láskou jedinou,
říct - seš mou láskou jedinou,
říct - seš mou láskou jedinou…

Šrám / Sacrifice

17. března 2018 v 19:00 Texty písní cover verze

Je to pokaždé v nás,
že mockrát jsou
v našem životě chvíle,
co splín přinesou.

A stačí tak málo,
díky slovním hrám,
tam, kde včera tě hřálo,
najdeš ránu jak trám.

R.
Šrámy v nás,
co nejdou skrýt,
možná jenom roky příští
pak zvládnou smýt.

Někdy snad může se stát
něco, co nemá být
a tyhle chvíle nejde zpátky už vzít.
Někdy snad může se zdát,
že nespočítáš,
kolik šrámů a ztrát
dál máš.

Slova pálí jak mráz
a stokrát jsou
důvod, proč znovu ztrácíš cíle
s jistou adresou.

A stačí tak málo,
můžou krásně hřát,
vrátit, oč se tu hrálo,
dávat, nejen brát.
R.
Šrámy v nás,
co nejdou skrýt
možná jenom roky příští
pak zvládnou smýt.

Někdy snad může se stát
něco, co nemá být
a tyhle chvíle nejde zpátky už vzít.
Někdy snad může se zdát,
že nespočítáš,
kolik šrámů a ztrát
dál máš.








Když láska zmírá v nás / Je t´aime

11. března 2018 v 21:12 Texty písní cover verze

Jak dlouhý, dlouhý čas
má šanci láska, co je v nás?
Jak může klidně spát,
když derniéru chystá hrát?
Jen růže trnitá
dál dotyk dlaní odmítá
a duše spřízněné
jsou zraněné.

Jak dlouhý, dlouhý čas
má šanci žít svět kolem nás?
Ten svět, kde pouhý klam,
zloba a závist vládne nám.
A v ústech spousta lží,
tak ptám se, na čem záleží?
Jsou řeči plamenné
dál bezcenné?

Hledám, hledám
nový svět, kde příští ráj
probudí v poušti mrtvý háj.
Čekám, čekám,
spousty dnů, kdy vládne mráz
a dál už nesvítá,
když láska zmírá v nás.

Jak dlouhý, dlouhý čas
má šanci láska, co je v nás,
že skončí zatmění
a jed se v mízu promění.
Vždyť možná jenom cit
dokáže nad zlem zvítězit.
Tak prosím splať svou daň,
když má zem nataženou dlaň!

Hledám, hledám
nový svět, kde příští ráj
probudí v poušti mrtvý háj.
Čekám, čekám,
spousty dnů, kdy vládne mráz
a dál, dál už nesvítá,
když láska zmírá v nás.

Hledám, hledám
nový svět, kde příští ráj
probudí v poušti mrtvý háj.
Čekám, čekám,
spousty dnů na ten vzkaz,
že zem už procitá
když láska změní nás, úúúúú
když láska změní nás.

Jak Jekyll a Hyde

11. března 2018 v 21:04 Texty ke zhudebnění
Proč znovu mi něco vyčítáš
a hledáš střípky vin,
já přiznávám, že svou pravdu máš,
tak netlač do slabin,
ty netušíš, co mě ovládá
a vhání do ulit,
proč smutek a špatná nálada
mě nutí s maskou žít.


Snad něco se ve mně zlomilo,
ne, tohle nejsem já,
když slunce se rudě zbarvilo,
při Ave Maria,
tak stalo se, co už nevrátím,
teď jedno chci si přát,
až za všechno cenu zaplatím,
ať můžu klidně spát.


Svou třináctou komnatu mám,
kam vstoupit smí jen,
ten komu se dál zpovídám,
kdo má spoustu jmen,
kdo ví, že jsem ublížit směl,
pak na dno si sáh
a najednou tak osaměl
s láskou na dosah.


Ref:
Jak Jekyll a Hyde,
jak oheň a led,
já znám volnej pád
víc než klidnej let,
už nehledej řád
a pár tajnejch míst
a chceš-li mě znát,
z mý tváře zkus číst, dál číst...


Když křídla se jednou polámou,
je marný chtít se vznést,
pak život je velkou neznámou
na průsečíku cest,
mně zůstala jenom únava
a chybí pevná zem,
a přesto se ještě nevzdávám,
jen ber mě, jakej jsem.


Vím, není mě lehký pochopit,
spíš vyřknout rychle soud,
je snadný se v řece utopit,
když unáší tě proud,
proč otázky dávat, proč se ptát,
když přede mnou je sráz,
tak snaž se víc v tichu naslouchat
a nechat plynout čas.


Až zamíchá láska osudím
a slunce skryje mrak,
snad z těžkýho snu se probudím a stihnu správnej vlak,
až ze dna se znovu odrazím
a chytnu druhej dech,
tak osudu plány překazím,
než ztratím přízeň všech.


Ref:
Jak Jekyll a Hyde,
jak oheň a led,
já znám volnej pád
víc než klidnej let,
už nehledej řád
a pár tajnejch míst
a chceš-li mě znát,
z mý tváře zkus číst, dál číst...

Pozvi mě dál

11. března 2018 v 20:55 Texty ke zhudebnění
Když jaro si paletu chystá,
chce malovat kraj,
tak vybírá nejlepší místa
a zkouší pár skic než přijde máj.


Když nová krev do žil ti proudí,
je nádherný čas,
kdy ptáci zas o přízeň loudí
a v korunách zní jejich hlas.


Ref:
Tak pozvi mě dál,
vždyť já u tvých dveří
tu stojím a věřím,
že zázrak se stal.
Pozvi mě dál, ať láska má děj,
sny víc neodmítej.


Snad dlouho jsem spal,
ale teď, když se šeří,
ti tajemství svěřím,
že spíš jsem se bál.
Pozvi mě dál a buď láskou mou
a já - budu zas tvou.


Ta síla, co ze dna mě zvedá,
je křehká jak sen,
už vím, proč se tak těžko hledá
a dokáže mít na tisíc jmen.


Když láska je k mání,
tak netoužíš po ničem víc,
jdeš pořád jen rozkvetlou strání
a všechno už dělíš na polovic.


Ref:
Tak pozvi mě dál,
vždyť sám u tvých dveří
tu stojím a věřím,
že zázrak se stal.
Pozvi mě dál, ať láska má děj,
sny víc neodmítej.


Snad dlouho jsem spal,
ale teď, když se šeří,
ti tajemství svěřím,
že spíš jsem se bál.
Pozvi mě dál a buď láskou mou
a já - budu zas tvou.

Padající hvězda

11. března 2018 v 20:40 Texty ke zhudebnění

Dívám se na hvězdy tančící oblohou,
jestlipak prozradit mohou, či nemohou,
kolik má naše zem před sebou života,
zda - li je v rozpuku nebo už odkvétá?
A slunce, jestli se usměje?
Pravdu říct přece tak snadné je.


Hvězdy mi najednou posvítí na cestu -
měsíc si na bále vybírá nevěstu,
jedna se odpojí, padajíc řekne mi -
tohle my nevíme, blázínku, na Zemi!
Všechno se další den může stát,
záleží, co si teď budeš přát!


V paměti najednou staví se v zástupu
všechna má přání, jsem v pořádném kalupu,
jen jedno vyslovit v mžiku a nahonem
je jako řídit se nebeským zákonem.
Které z nich mám teď říct? Je jich moc!
Které je všelékem na nemoc?


Odchod těch nejbližších, smůlu, stesk na duši
nahradit opakem? Ne, to se nesluší,
to přání mělo být jedno a nevinné
pro všechny na světě, které pak přivine
matka Zem navždycky, napořád
a Svět zas bude moct pookřát.


V hlavě mi probleskly války a pohromy,
nenávist, nemoci i lidské svědomí,
dítě, co žebrajíc vztahuje malou dlaň,
namísto hračky mu do ruky dají zbraň.
Které z těch přání mám právo mít,
narychlo ze rtů mých vyslovit?


Přemýšlím o překot, nevnímám vůbec čas,
je tolik věcí a trápení kolem nás
a pak mě napadne slovo, co vyřeší
všechno zlé na cestě, stavěné pro pěší.
Cit, který hledáme od věků,
co umí štěstí dát člověku.



Přeju si hvězdo tak blízká i vzdálená,
ať láska může být všem lidem souzená,
ať srdce otevřou všechny své komory,
zbourají hranice, rozlomí závory.
Zkrátka, ať dobře je na Světě,
na Zemi, na této planetě.


Hvězda však za obzor dávno už zapadla,
přání mé vyhaslo jak jiskra z křesadla,
šanci prý ztrácejí pomalí, váhaví,
snad někdo rychlejší naši Zem uzdraví.
Když přání vysloví ještě včas,
promění celý Svět láska v nás.


Na nebi hvězda se usměje,
vyslovit přání tak snadné je…

Proměny

11. března 2018 v 20:37 Texty ke zhudebnění

V životě tolikrát něco se změní,
tak jako den střídá soumrak a noc,
kdo vinu měl, snad už zná odpuštění,
a vlivný nakonec ztratí svou moc.
Někdo jde za slávou, ta - jak to bývá,
nejdřív tě hýčká, pak řekne ti - běž!
A z rovné povahy může být křivá,
když z pravdy nejednou stává se lež.

Ref:
Život jsou proměny,
vzpomínky ozvěny,
toho, co po léta odnáší čas.
Stokrát jsme na startu,
bez víry, bez grantů,
hledáme lásku i plamínek v nás.

Mění se nálada, chuť něco podnikat,
přátelství, nenávist, potřeba vynikat,
ztrátu ti nahradí přátelský dar,
dvě srdce blízká zas vytvoří pár.
Smutek smí vyléčit radost a úsměvy,
bolesti střídají pocity úlevy,
po strmém vzestupu přichází pád,
všechno se mění, jen vesmír má řád.

Sněhové vločky se rozpustí v kapky,
jakmile dopadnou na teplou dlaň,
hmyz, který netuší past mucholapky,
zaplatí ve chvíli nejvyšší daň.

Ze semen vyrostou na svahu stromy,
kde byla pustina, tam je teď les,
podaná ruka zas trápení zlomí
autsider vítězem stává se dnes.

Ref:
Život jsou proměny,
vzpomínky ozvěny,
toho, co po léta odnáší čas.
Stokrát jsme na startu,
bez víry, bez grantů,
hledáme lásku i plamínek v nás.

Mění se příroda, důvěra v člověka,
názory, morálka, pravidla odvěká,
obloha nad hlavou, pod námi zem,
tvář kterou nastavíš před zrcadlem.
Život se rodí a po čase umírá,
zamčené dveře ti kamarád otvírá,
poskládáš slova a vznikne pár vět,
všechno se mění jak stárne náš svět.

Slova

11. března 2018 v 20:30 Texty ke zhudebnění
Slova nejdou vzít
tak jako sliby zpátky,
můžeš svázat nit
a projít znovu vrátky,
můžeš splatit daň,
o které víš,
barvit šedou skráň,
to všechno smíš.

Slovem častokrát
přiznáš, co v srdci tajíš,
můžeš básně psát
a nebo čest si hájíš
proti pomluvám
těžkým jak mříž,
slovo promlouvá
jak svatý kříž.

Ref:
Dál slova jsou
výčitky, rýpnutí
a s noblesou
I vosí píchnutí,
dokážou říct
pravdu, co nechceš znát
i jméno té, kterou máš rád.

Slova jsou zbraň,
která tě poraní
a nebo stráň,
kde najdeš poznání,
dokážou říct
pravdu, co nechceš znát
i jméno té, kterou máš rád.

Slova smí ti dát
víru, co dál se ztrácí,
můžeš si z nich brát
moudrost i sílu hnací,
slova pohladí, naplní spíž,
někdy prozradí, jak stoupat výš.

Ref:
Dál slova jsou…

Strach

11. března 2018 v 20:18 Texty ke zhudebnění
Když cítíš tíhu na hrudi,
úzkost tě ze sna probudí
a žaludek se divně svírá,
to není nemoc, co tě sžírá,
za těžký dech nemůže prach
a ani horko - to je strach!


Ref:
Strach, to jsou kroky za zády
při noční cestě z flámu.
Strach, to je prasklina fasády,
červotoč v nosném trámu.
Strach, to jsou ruce zpocené,
když voláš do špitálu.
Strach, to je dítě ztracené -
hlášení na centrálu.


Když cítíš bolest na scéně,
jsi jako zvíře v aréně,
pod tebou větev náhle praská,
čelo je jedna velká vráska
a začíná se hroutit svah,
to není sen - tohle je strach!


Ref:
Strach, to je fotka na stěně,
přes níž je černá páska.
Strach, to je srdce zraněné,
prohraná velká sázka.
Strach, to je obava o syna
z rozchodu s jeho láskou.
Strach, to je vina - nevina,
odpověď za otázkou…

Setkání s Angelem

11. března 2018 v 19:54 Povídky

Před nějakou dobou jsem se zúčastnila literární soutěže na téma "Setkání s románovou postavou". Podmínky byly pevně dané - splnit předepsaný počet znaků s minimální tolerancí do krátkého termínu. Tak jsem si trochu zafantazírovala, nic nevyhrála, ale náramně se pobavila. :-)

To setkání jsem neplánovala, prostě se jednoho dne stalo.

Po přečtení knihy Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka a díky chystané amatérské recenzi ze stejnojmenného divadelního představení, jsem vyrazila nahlédnout do jedné pražské tančírny, kde se vyučuje argentinské tango, kolem kterého se celý děj točí.

Před mým příchodem se už tanečníci chvíli pohybovali po parketě - někdo s grácií, jiný nesměle, všichni ale s touhou tančit. Když jsem se po úvodní, pasivně prosezené hodince, chystala opustit úžasnou atmosféru, měla jsem problém vůbec vstát, protože mi operované koleno stále neumožňuje křepce vyskočit a jít. Pomalu jsem se došourala ke dveřím, které se samy otevřely a tam stál on - malíř a tanečník Angel z románu, urostlý sympaťák s úsměvem na tváři.

"Snad už byste neodcházela, hlavní tanec teprve přijde", řekl a díval se mi do očí. Vzal mě za ruku a odvedl na parket.
"Ale, já přece neumím tančit, mám bolavé koleno a vůbec, vždyť vy jste postava z románu!" Usmál se. "Máte pravdu, jsem Angel. Trochu jste si mě vysnila, tak jsem tady a budu s vámi tančit. Nebojte se a zapomeňte na všechno, co bylo za dveřmi sálu. Držte se mě pevně, vnímejte rytmus a tóny hudby. Tango je souznění, nemyslete na nic jiného a tančete." Najednou byla bolest i nemotornost pryč, Angel mě s jistotou vedl parketem a já tančila tak lehce, jako bych to nebyla já, kdo kroužil sálem a stal se středem pozornosti. Odtančili jsme společný tanec, pak mě doprovodil ke dveřím a omluvil se, že spěchá domluvit nějaký obraz pro stálého zákazníka.

Po schodech dolů k východu už jsem šla navyklým způsobem šetřícím koleno, v hlavě mi doznívaly tóny jihoamerické písně a já přemýšlela o tom, jestli má fantazie už přesáhla únosnou mez, nebo se zkrátka stalo něco mezi nebem a zemí.