Září 2013

Setkání s Angelem

21. září 2013 v 11:37 Soutěž: Setkání s literární postavou
To setkání jsem neplánovala, prostě se jednoho dne stalo.

Po přečtení knihy Roberta Fulghuma Drž mě pevně, miluj mě zlehka a díky chystané amatérské recenzi ze stejnojmenného divadelního představení, jsem vyrazila nahlédnout do jedné pražské tančírny, kde se vyučuje argentinské tango, kolem kterého se celý děj točí.

Před mým příchodem se už tanečníci chvíli pohybovali po parketě - někdo s grácií, jiný nesměle, všichni ale s touhou tančit. Když jsem se po úvodní, pasivně prosezené hodince, chystala opustit úžasnou atmosféru, měla jsem problém vůbec vstát, protože mi operované koleno stále neumožňuje křepce vyskočit a jít. Pomalu jsem se došourala ke dveřím, které se samy otevřely a tam stál on - malíř a tanečník Angel z románu, urostlý sympaťák s úsměvem na tváři.

"Snad už byste neodcházela, hlavní tanec teprve přijde", řekl a díval se mi do očí. Vzal mě za ruku a odvedl na parket.
"Ale, já přece neumím tančit, mám bolavé koleno a vůbec, vždyť vy jste postava z románu!" Usmál se. "Máte pravdu, jsem Angel. Trochu jste si mě vysnila, tak jsem tady a budu s vámi tančit. Nebojte se a zapomeňte na všechno, co bylo za dveřmi sálu. Držte se mě pevně, vnímejte rytmus a tóny hudby. Tango je souznění, nemyslete na nic jiného a tančete." Najednou byla bolest i nemotornost pryč, Angel mě s jistotou vedl parketem a já tančila tak lehce, jako bych to nebyla já, kdo kroužil sálem a stal se středem pozornosti. Odtančili jsme společný tanec, pak mě doprovodil ke dveřím a omluvil se, že spěchá domluvit nějaký obraz pro stálého zákazníka.

Po schodech dolů k východu už jsem šla navyklým způsobem šetřícím koleno, v hlavě mi doznívaly tóny jihoamerické písně a já přemýšlela o tom, jestli má fantazie už přesáhla únosnou mez, nebo se zkrátka stalo něco mezi nebem a zemí.