Prosinec 2011

Vánoční přání

26. prosince 2011 v 16:30 Verše

Když město halí závoj smogu
a slunce pláče v oparu,
začnou dva řešit v dialogu,
že nechtějí žít postaru.

A mají touhu všechno měnit,
za volnost, dotyk přírody,
jinde a jinak zakořenit,
snad mají pádné důvody.

Když potom změní adresu,
tak začínají od začátku,
neřeší věci z partesu,
vždyť přecházejí křižovatku.

A zvykají si v prostředí,
co na hony je vzdáleno
bydlení v šestém poschodí,
kde všichni měli zavřeno.

Sčítají možná zápory
i klady, taky pochybnosti
a někdy spustí závory,
když potrápí je zbytečnosti.

Těší je pocit svobody
i smysluplný volný čas,
s ohledem na své sousedy
už nemusí tu tišit hlas.

V tom místě, v nové adrese,
kam duše přišla k proclení,
ledacos dělat zachce se,
když nechybí chuť, nadšení.

Pak zima všechno zahalí,
mráz v oknech kreslí květy,
on vonné svíčky zapálí
a dá na parapety.

Jsou Vánoce a Štědrý den,
vzduch nasáklý je nostalgií,
vždyť splnil se jim velký sen,
co léta byl jen utopií.

Když noční měsíc ozáří
pod sněhem starou branku,
ti dva svůj úsměv na tváři
mají i během spánku.

Tu někdo bez všech skrupulí
se tajně schová pod deku,
v té tlapce, s níž se přitulí,
má věrnost psího doteku.

V tom domku s kouzlem zahrady,
co s jarem zdobí magnólie,
ať vládnou dobré nálady
a všem se šťastně žije …






Chybíš nám, Kudykame

26. prosince 2011 v 15:48 Verše
Chybíš nám, milý Kudykame
a ty to víš, vždyť už se známe.
Chybí nám tvoje myšlenky
jak čísla šťastné tajenky.

Chybí nám Martin s Martinou
i touha, s níž se přivinou
v tom penziónu jménem Svět,
kde nestačí si říct pár vět.

Chybí nám tvoje drůbež ptačí
i Jasnovidka, v níž se zračí
to skryté lidské poznání,
co v krámě není k dostání.

Chybí nám Štamgast z pokoje
a dlouhý potlesk ve stoje
i pocit, že snad neosiří
ten podpis tvůrce na vějíři.

Nechybí slova, ani vůle,
nechceme po té kapitole
být jako ryby nebo rak!
Chcem´zkrátka věřit na zázrak …

Recenze na Musical.cz

19. prosince 2011 v 20:25
http://www.musical.cz/rozhovory/filip-groger-nespoutany-zivel-v-kalichu/

Katce

18. prosince 2011 v 20:50 Verše

Když člověk slaví plnoletost,
má pocit, že mu patří svět.
Však těžko zvládá nedůslednost,
ač leccos ztrácí, nechce zpět.

Chce přejít ten práh dospělosti,
vždyť dětství má už plné zuby.
Má v sobě více bojovnosti,
co nevede ho do záhuby.

Má velké cíle, sny i plány
a taky lásky vysněné.
I stránky, co jsou nepopsány
a možná city zraněné.

Však před sebou má všechno krásné,
co netušíme, neznáme …
Přejme mu, ať to nepropásne
a život ať ho nezklame.