Tanečnice

1. listopadu 2011 v 21:39 |  Verše

Do básně dnes dám zamyšlení
nad smyslem zvláštní profese,
co zaslouží si představení
jak nota skrytá v klávese.

Tou profesí je tanečnice
a také členka company,
ač uměním je zvána sice,
nebývá spjata se jmény.

Je víceméně anonymní
a mnohý ji má za "křoví"
však význam její nezpochybní
má úvaha, co napoví,

že nelze žít tou profesí
bez lásky k ní a nadšení
a s tím, že tě snad vyděsí
ta dřina, co z ní pramení.

Divák chce vidět pružná těla,
někdy i prvky sportovní,
nezajímá ho, jak se dělá
trénink, kde strávíš řadu dní.

Že roky dřeš pro jeden cíl -
mít na jevišti velkou roli
a dáváš tomu spousty sil,
i když tvé tělo věčně bolí.

A účastníš se konkurzů,
kde doufáš, že tě vyberou,
jsi jako zboží pro burzu,
kde peníze jen vyperou.

Vždyť ty máš praxi, zkušenosti,
tak měli by tě dávno znát,
jsi pro ně zdrojem návratnosti
a přesto musíš v řadě stát.

A když ti potom řeknou "ano",
tak cítíš strašnou úlevu,
máš chuť jít třeba na cinzano
a radost hlásíš v úsměvu.

Zas budeš v nové company
a léto strávíš v divadle,
volné dny máš tak sečteny
a kila mizí v zrcadle.

A na podzim, když na jevišti
zažiješ kouzlo premiér,
jsi jako vítěz na bojišti,
ač ruce spráskne pedikér.

Vždyť mozoly a bolest v kříži
se staly tvojí součástí,
ty ale dumáš o prestiži
a pomáháš si náplastí.

Tak míjí týdny, celé roky,
jsi loutka něčí představy
a rukou máváš nad otoky,
když zkoušíš nové sestavy.

Ačkoliv párkrát odskočíš si
ze světa snů a líčidel,
nenajdeš sílu pro demisi,
nevzdáš se kouzla divadel.

Jsi jako ryba uvnitř sítě,
která má jméno umění,
jak do ní vpluješ, uvězníš tě,
něčím však taky odmění.

Když vlasy posté smáčí pot
a v těle bolí každý sval,
krev nechá otisk uvnitř bot,
pak někdo řekne - já to vzdal.

Ty ale znovu v proudu času
svým nohám dáváš ještě šanci,
snad pro potlesk, snad pro tu krásu,
k níž zavedla tě láska k tanci…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama