Kus Osmého světadílu

17. listopadu 2011 v 14:42 |  Verše

Někdo má domov v paneláku,
co stojí v hloubi sídliště,
jiný sní sen svůj o činžáku,
v němž by rád našel kotviště.

Žít v pohodlí a bez starostí -
to chtěl by jistě mnohý z nás,
však kořeny zde nezapustí
ten, komu říká vnitřní hlas,

že jeho místo k životu
není na šestém poschodí,
tak hledá svoji planetu
a pohodlí své zahodí.

A když pak najde místo, které
mu předá svoji pozvánku,
připadá si jak "voko bere",
jak klíč, co zapad´do zámku.

V té cestě nic mu nebrání
a problémy si nepřipouští,
vždyť s povahou svou beraní
jde proti zdi a klestit houští.

Zkrátka si plnit velký sen
o vlastním místu na zemi,
vzpomínky nechá uvnitř stěn,
a tvoří nové zázemí.

Ví, že ho čeká spousta dřiny,
už mozoly má na ruce,
na duši občas černé splíny
s tím, co ho vzalo za srdce.

Však nevzdá tuhle kalvárii,
co popsat nelze jen pár vět,
dál tvoří svoji "galerii",
jíž dokončí snad za pár let.

Občas ho trochu zlobí nervy,
v partnerce hledá oporu,
aby moh´získat spoustu vervy
v tom uměleckém oboru,

kde poznal štěstí, lásku, radost,
obdiv i mnoho úspěchu,
teď ale u něj vládne starost
a všechno dělá ve spěchu.

Ten starý domek se zahradou,
se časem celý promění,
vždyť sny se jen tak nevykradou
a dřinu leccos odmění.

Ráno ho slunce bude budit
s koncertem, co má jméno "kosí",
a ranní rosa trochu studit,
až bude v trávě běhat bosý.

V poledne kouř a vůně z grilu,
chlazený nápoj s plody léta,
vždyť po té práci, po tom drilu
bude i tohle velká meta!

Ten krásný pohled do zeleně
tújí i mladé borovice,
těžko by hledal na té stěně,
v tom domě, kde měl klidu více.

To vlastní místo na zemi
je kus Osmého světadílu,
kde jistě najde - zdá se mi,
svůj elixír - svou novou sílu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama