Červen 2011

Touha hrát

25. června 2011 v 22:07 Verše
Jsou věci mezi nebem, zemí
a touha hrát zas divadlo
je síla, pro níž neoněmí
forbína, scéna, propadlo.

Herec se ve své roli mění,
někdy je šašek, jindy král.
Je tohle práce? Vlastně není!
Spíš láska, které srdce dal.

I když mu bere soukromí,
poklidný život, mnohdy čas,
on si s tou láskou rozumí
a zkouší znovu, zas a zas

co všechno zvládne ještě hrát
a leckdy přejde hranici,
za níž si myslel že ho snad
"popraví" mnozí kritici.

Herec je bohém, umělec
a jeho život jiná sféra,
někdy je múzy chráněnec,
jindy má roli hazardéra...

Dnes ještě musíš znovu hrát

24. června 2011 v 23:37 Verše
Když zhasnou světla hlediště,
myslíš si zpoza jeviště,
že divák může být tvůj kat,
ty se však na něj musíš smát!
A dělat to, co role žádá,
i když tě třeba bolí záda.
Oči tě pálí, v ústech máš
tak strašně sucho, že se ptáš,
jak tohle představení skončíš,
vždyť právě dnes se s rolí loučíš!
A ty to musíš prostě dát!

Zatínáš zuby, stíráš pot,
máš pocit, že máš v srdci hrot
a cítíš tíhu v kolenou,
jsi totiž "věcí veřejnou"!
Když padáš k zemi, prosíš - vstaň!
Bolest se hlásí - to je daň!
Bílou nit trháš ze svých vlasů
a na všechno máš málo času!
Teď chtěl bys ale jenom spát!

Cítíš, že dochází ti síly,
však ujít máš víc nežli míli,
jsi znovu skvělý z jeviště,
padnutí necháš na příště.
Divadlo tleská ve stoje,
ty řešíš v hlavě prostoje
a stíny, co máš na duši,
nadšený divák netuší!
Potleskem chce ti díky vzdát!

A tak jsi dneska znovu hrál,
posté ses´ musel proměnit,
zúčtuješ má dáti a dal,
co život dal ti a co vzal
a čím tě může odměnit…

Začátky

22. června 2011 v 22:15 Balady
Je těžké znovu začínat,
když už ti dvacet dávno není,
mozek se nechce "zahřívat",
chuť zkrátka chybí do učení.
Nad stolem začneš usínat,
říkáš si - vždyť mám padesátku!
Chce se ti stromy objímat,
když už jsi posté na začátku!

Je lehké v duchu proklínat
všechno, co osud náhle změní,
vždyť musíš nervy napínat
a leccos dělat z donucení.
Nezbývá než se nevzpírat,
brát věci jak jdou popořádku,
obavy jmény nazývat,
když už jsi posté na začátku.

Je směšné jenom vzpomínat -
paměti nikdo neocení,
teď musíš zuby zatínat,
říkat si - mozek nezakrní.
Je lepší spíš se zajímat,
co se ti vrátí na oplátku
a kam se můžeš ubírat,
když už jsi posté na začátku.

Pak se zas budeš usmívat,
vždyť už jsi přešel křižovatku,
začneš si znovu užívat,
i když jsi posté na začátku.