Poselství Třetí planety

8. února 2011 v 21:30 |  Povídky
     Kdesi v Galaxii existuje planeta a na ní lidé. Nějak žijí, nějak pracují, něco hledají. Sebe sama, nitro člověka, smysl života. Hledají, nacházejí, ztrácejí. Uběhnou desítky, stovky, tisíce let, stále hledají. Jiné světy, jiné životy, jiné galaxie….

     "Vážení diváci, jsme svědky historické události! Za několik okamžiků dojde ke startu kosmické lodi, který se stane přelomem v dějinách kosmonautiky. Jak již jste byli v průběhu týdne informováni, let je logickým završením akce Novum. Týmu vědeckých pracovníků se před časem podařilo rozluštit obsah tajemné schránky zachycené v kosmickém prostoru. Kovová deska, kterou vidíte v detailním záběru, je výpovědí planety, na níž žijí lidé. Ano, vážení diváci, lidé! Obývají v pořadí třetí planetu od centrálního slunce II. galaxie, jsou dvojího pohlaví, nám fyzicky podobní. Konečně tedy konkrétní důkaz, že nejsme ve vesmíru sami. Výstižně to vyjádřil předseda Kosmické federace slovy:
     Třetí planeta vyslala ke hvězdám poselství symbolizující touhu inteligentních bytostí po komunikaci s obyvateli jiných světů….
     A nyní již pohled na kosmodrom. Poslední stisky rukou, chvíle vzrušení. Kosmonauti zaujali svá místa v meziplanetární lodi, blíží se okamžik napětí… čtyři, tři, dva, jedna, START!!!"

     Přistáli. A jako obvykle přišla ke slovu běžná rutina. Složení ovzduší, rozbory, vzorky. Automaty nezjistily přítomnost jedovatých látek, kosmonauti mohli odložit ochranné skafandry.
Oba průzkumníci se vydali k blízkému lesu. Velitel zůstal na místě a z řídící kabiny udržoval spojení.
     "Je tu vlhký terén, boty se chvílemi boří do bahna. Stromy, křoviny, všechno připomíná naši přírodu. Jako bychom se procházeli u nás doma," hlásil první průzkumník. "Pokračujte dále. Každou změnu ihned hlaste!" zněl rozkaz velitele.
     Vyrazili hlouběji do lesa. Prodírali se houštinami, pozorně naslouchali hlasům přírody. Stromy postupně řídly. Náhle se pod nimi objevilo malé údolí. Uprostřed protékal potok a kolem něho se prostíralo skromné bažinaté políčko.
     "Vidím zbytky nějakého stavení, podíváme se k němu…"
     "Jsme na místě. Jsou to trosky dřevěného domu, je celý ohořelý. Zatím jsme nic zvláštního nenašli."
    "Vzadu leží něco černého," hlásila žena, "podíváme se tam. Vypadá to… Proboha!" Ostrý výkřik prořízl napjaté ticho.
     "Mluv, mluv, co se stalo?" křičel velitelům hlas z vysílačky.
     "Jsou to lidé. Muž, žena, stařec, dítě…"
     "Mrtvi?"
     "Jsou… celí ohořelí. Jako by je sežehl blesk a nebo…"
     "Nebo co?"
     "Nebo plamenomet," vydechla žena. Chvíli bylo ticho. Potom vydal velitel rozkaz:
     "Pořiďte záběry celého prostoru a vraťte se zpět na stanoviště. Pro dnešek konec průzkumu!"
     "Veliteli, jsou tu stopy terénního vozidla, vedou dál do lesa. Měli bychom se vydat v jejich směru a neodkládat věc na zítřek."
     "Dobrá," ozvalo se po chvíli z vysílačky. "Pokračujte ve směru vozidla!"
     Vyrazili. Stopy vedly podél potoka a ztrácely se v lese. Mírně zvlněný terén s okolní přírodou byl oživen jen hlasy ptáků v korunách stromů a množstvím hmyzu v ovzduší. Uplynula asi hodina od chvíle, kdy opustili trosky domu v údolí, když les opět prořídl a pod nimi se rozprostřela planina. Byli u cíle.
     Na planině stálo terénní vozidlo a kolem něho tři muži ve stejnokrojích. Jeden se opíral o bok vozu, ostatní posedávali v trávě. Měli světlejší pleť i vlasy než oba průzkumníci a jejich postavy musely být zhruba o hlavu vyšší. Hlasy mužů k nim doléhaly jen velmi tlumeně.
     První průzkumník zapnul automatického tlumočníka. Ukryti mezi křovinami vyčkávali…
     "Už abychom byli z týhle díry pryč. Bejt tak doma v Yorku… v Jamesově baru bych si dal dvě pořádný whisky s ledem a pak… Páni, jak dlouho já neměl ženskou!"
     "V týhle všivý krajině si vo tom nech Bradley zdát," ušklíbl se seržant Clark, který se odlepil od vozu a natáhl se k nim do trávy.
     "Já musím pořád myslet na Johnyho a Deana. Ještě včera tady s náma byli. Ale dali jsme těm žlutejm parchantům co proto. Ty jejich vyjevený ksichty hned tak nezapomenu!"
     "Dostali, co si zaslouží," přidal se třetí voják, "za Deana i za Johnyho!" Mužské hlasy utichly.

     "Veliteli, objevili jsme osádku vozidla. Tři muži odpočívají na planině. Mám tušení, že by mohl mít něco společného s těmi v troskách domu. Máme se pokusit navázat s nimi kontakt?"
     "Raději ne, musíme být opatrní. Vraťte se nepozorovaně zpět. Nebudeme riskovat!"
     Ještě chvíli pozorovali muže pod svahem. Za zády uslyšeli praskot větve. Prudce se otočili. Nad nimi stáli dva muži ve stejnokrojích a napřaženými zbraněmi mířili na jejich hlavy.

     "Tak budeš mluvit, ty hajzle? Jak daleko odtud je váš oddíl! Kdo vás vyslal na průzkum! Mluv, nebo ti ten tvůj žlutej ksicht rozmlátím!" ruka seržanta Clarka se napřahovala k ráně.
     "Přicházíme ze sousední galaxie. Zachytili jsme vaše poselství. Přistáli jsme dnes ráno. Byli jsme vysláni navázat kontakt s obyvateli vaší planety…"
     "Tak ty si z nás budeš dělat srandu?" těžká vojenská bota dopadla na břicho. Jednou, dvakrát…
     "Přicházíme v míru. V naší galaxii…" seržantova ruka umlčela ústa, z kterých se řinula krev.
     "Seržante, ta malá není k zahození. Co říkáte, můžem si ji poddat?"
     "Dělejte, co chcete, já si vezmu do parády tohle prase!" Muži se seskupili kolem ženy. Bradleyho levá ruka jí bolestivě sevřela rameno, zatímco pravá roztrhla košili na prsou. Začala křičet, ale surová rána do obličeje ji zbavila vědomí.
     Krví podlitýma očima viděl to hrůzné divadlo. Věděl, že to je konec. Konec všem nadějím, konec všeho. Peklo na chvíli ustalo - zvíře se potřebovalo posilnit před dalším útokem. V trávě na dosah ruky stačil nahmatat vysílačku. Soustředil poslední síly.
     "Veliteli… dostali nás… jsou to zvířata, vrazi… zachraňte se, dokud je… čas, nám už nepomůžete… vyřiďte…" prudké kopnutí do obličeje vyrvalo ústům další slova.
     "Jedničko, proboha ozvěte se! Jedničko!!!" Vysílačka zůstala němá. Ještě chvíli naslouchal, marně. Krůpěje studeného potu se slévaly na skráních, ruce se neznatelně chvěly. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Pak začal chladnokrevně jednat. Naposledy pohlédl k blízkému lesu, potom stisknul tlačítko START.
     Raketa se odlepila od země, proletěla atmosférou a po chvíli manévrování se připojila ke kosmické lodi. Vyčerpaně se svezl do křesla v ústřední kabině.
     Něco se zalesklo nalevo od řídícího panelu. Byla to malá kovová deska s poselstvím Třetí planety, symbolizující touhu inteligentních bytostí po kontaktu s obyvateli jiných světů…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Frog Frog | 9. února 2011 v 11:02 | Reagovat

Docela hezké, roste nám z tebe druhej Neff:)

2 alea17 alea17 | 9. února 2011 v 22:39 | Reagovat

[1]: Dík za pochvalu.

3 Jitka Jitka | E-mail | 17. února 2011 v 6:39 | Reagovat

Ahoj Aleno, tak jsem rychle letem a světem prolétla strnky, vypadá to moc pěkně. Počtu si později, už se těším na Poselství třetí planety. Papapa

4 alea17 alea17 | 17. února 2011 v 21:30 | Reagovat

Ahoj Jitko, díky a ať se ti to líbí - příjemné počtení a prohlížení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama