Únor 2011

Kudykam a já

15. února 2011 v 19:36 Kudykam
     Duchovní otec Kudykama, autor libreta a písňových textů Michal Horáček, nazval toto dílo o dvoutisících devíti verších lyrikál. Oficiální premiéru mělo 22. října 2009 ve Státní opeře Praha a od té doby se zde až do derniéry 16. ledna 2011 odehrálo 77 veřejných repríz a vidělo ho cca 65 tisíc diváků.
     Původní libreto bylo postupně zkráceno a trochu upraveno, naopak přibyla nová píseň Zázrak, která byla vždy uváděna na závěr představení jako přídavek. Písně zhudebnil Horáčkův dlouholetý umělecký spolupracovník Petr Hapka, hudební aranže výborně zvládl Ondřej Brzobohatý, scénu a kostýmy vytvořila Michaela Hořejší, choreografii měl na starosti Pavel Strouhal a režisérem představení se stal Dodo Gombár. Během svého více než ročního uvádění na prknech Státní opery si Kudykam získal řadu nadšených obdivovatelů, přičemž někteří skalní příznivci viděli představení i třicetkrát.
     Ačkoliv jednotlivé reprízy neustále plnily křesla Státní opery, muselo být uvádění Kudykama nakonec z důvodu jiného dramaturgického plánu a odmítnutí předchozího vedení divadla nakonec ukončeno. Když se 16. 1. 2011 tvůrci i účinkující Kudykama rozloučili slavností derniérou, kde hlavní role byly zdvojené, mnozí - jak z řady tvůrců, tak i diváků, toto rozloučení oplakali. O tom, jak moc mnoha lidem toto dílo přirostlo k srdci, svědčí názory diváků ve vzkazech na kudykamovských stránkách.
     Pro mne se toto představení stalo opravdovou srdeční záležitostí, o čemž svědčí i účast v soutěži o veršovaný vzkaz, k níž jsem nijak nepřipravena přistoupila zcela spontánně po prvním shlédnutí Kudykama 25. 6. 2010, když jsem se před tím seznámila s dokumenty ČT o vzniku tohoto díla a zároveň jsem se doslova zamilovala do jednotlivých skladeb vydaných na CD. Tu soutěž s Kudykamem jsem nakonec vyhrála. Získala jsem celou lóži na 19. 9. 2010 a mohla jsem tedy zdarma vidět další představení, tentokrát v jiné alternaci. Těch shlédnutí bylo celkem šest a za nejlepší představitele hlavních postav považuji Vojtu Dyka coby Kudykama a Ondru Rumla jako Martina.
     O tom, co pro mne Kudykam znamenal a znamená, vypovídá i vzkaz panu Horáčkovi na kudykamovských stránkách, který níže připojuji. Pevně věřím, stejně jako řada nadšených fandů, že se toto představení na prkna divadla jednou vrátí…

Vzkaz na kudykamovských stránkách:

Ještě jeden velký dík
Dobrý den, nedá mi to ještě jednou se vyjádřit k tak srdeční záležitosti, jakou se pro mne stal Kudykam, nečekajíc na 16. leden 2011, kdy budu moci prožít neopakovatelnou, leč slzavou, atmosféru derniéry. S Kudykamem jsem prožila úžasný půlrok - od prvního seznámení na Vašich stránkách, přes skvělé CD, perfektní dokumenty ČT, ukázky na internetu, čtyři nádherná představení i letní soutěž. Všechny skladby lyrikálu v podání kudykamovských umělců se pro mě staly neuvěřitelnou hudební a textovou lahůdkou, těžko srovnatelnou s čímkoliv jiným na naší hudební scéně. Dokonalé verše, které tak skvěle interpretovali jednotliví představitelé Kudykama, Martina a dalších postav, mě fascinují tím, jak dokázaly v dnešní tak přetechnizované a uspěchané době chytnout za srdce nejen starší, ale i mladé diváky, o jejichž citovosti se neustále pochybuje… Možná, že osud tomu chtěl, aby si Kudykam na čas udělal přestávku, abyste si všichni od té řady neočekávaných stresových situací konečně odpočinuli a nabrali síly k dalším aktivitám. Jedno je jisté, že pomalu a zcela nespravedlivě končí to, co mnozí bezmezně milují a jen těžko si budou zvykat na program Opery bez Kudykama. Pro mne ale Kudykam rozhodně v lednu neskončí a pevně věřím, že se s ním určitě dřív nebo později znovu potkáme, ať už třeba v komornější podobě, na jiné scéně, nebo v plné slávě znovu na prknech Opery (nic netrvá věčně a jinak to nebude ani se současným vedením SO). A mám obrovskou radost, že se dle Vašich šťastných slov televizní záznam povedl - tím více se budu těšit, až bude odvysílán a poté jako DVD se objeví v prodeji. Já bych teď chtěla všem tvůrcům i umělcům za všechny ty krásné chvíle moc a moc poděkovat a popřát hodně zdraví a dalšího elánu. A Vám, pane Horáčku, bez kterého by tohle úžasné dílo nikdy nevzniklo, chci ze srdce vyjádřit nejen velký dík za Kudykama, za Vaše skvělé stránky, za nezměrnou trpělivost s odpověďmi na stále se opakující otázky, ale i za všechny ty nádherné villonské balady a texty k písním, které vnímavého posluchače neuvěřitelně obohatily. S úctou Alena Kaclová
Odpověď:
Dobrý den. Děkujeme za Vaše slova.
Vložil: Alena Kaclová   |   Odpověděl: Kudykam   |   Dne: 2010-11-11 19:28:18

Nu a v den derniéry 16. 1. 2011 jsem znovu vzala tužku do ruky a po příchodu z divadla jsem složila poděkování, které jsem opět vložila do vzkazů. Ten text se slečně Pavle zalíbil natolik, že ho tam následující den vložila znovu:

Dotaz: Poděkování
Děkuji paní nebo slečně Aleně Kaclové za její slova, která si dovoluji ještě jednou vložit... vystihla vše co člověk cítí po shlédnutí Kudykama....
Kudykame, děkuji...
Dnes v Opeře se pro nás hrálo tak trochu zvláštní představení, vždyť v závěru se mockrát stálo - jen hloupý tohle nedocení. A stala se tu divná věc, dvakrát tu byly hlavní role, tak vždycky jeden umělec moh pro sebe mít volné pole. A nakonec se přidávalo a divák tleskal, úctu vzdal, být tady, věřte, za to stálo! Žes nebyl dojat? To bys lhal! A když pak tvůrce dostal loutku, jež řekla mnohé kostýmem, tu zalesklo se v jeho koutku a naměkko byl před týmem, jenž přinášel vždy radost, krásu, úžasné dojmy, emoce a divák proto v proudu času nebýval nikdy zarmoucen. To dílo, které miluje, mnohý, co šel by zas a znovu, až na cestu se obuje, Operu nechá jako vdovu. Však Osud, věčný škarohlíd, kdyby mu nedal druhou šanci, na špičku bot by nedohlíd, vždyť v životě se všechno vrací. Já přeji všem a hlavně Vám, co duchovním jste jeho otcem, aby se vrátil Kudykam, poté, co bude trochu chodcem, vždyť po dnešku má sbaleno, všechno už řeklo těch pár vět, kéž navždy není zavřeno v tom našem Penziónu Svět… //// DĚKUJI!!!

Stížnost

15. února 2011 v 18:34 Balady

Zlobí mě tlak a bolí mě i nohy,
s klouby jsou čím dál větší potíže.
Když hlava třeští, vzývám všechny bohy
a toužím být v tom stavu beztíže.
Místo něj běhám za sladkým do spíže -
na špatné nervy, pak s váhou bojuji.
A moje sudičky? Ty poslat za mříže!
Jsi, Bože, hluchý? Vždyť já si stěžuji!

Mám žlučník pryč a receptů snad stohy,
bez brýlí číst mi dělá obtíže.
Z léků si často dělám věrné sluhy -
teď s nimi léčím i bolest od kříže.
A jak se ploužím po dlažbě refýže,
milenci s vozíkem si úsměv darují.
Když dívce bez nohou pes ruku olíže,
říkám si, Bože, proč já si stěžuji?

Ty dva dnes těší i slunce z oblohy,
co bylo neřeší, nač zpět se ohlížet?
Osud jim dává dnes jiné úlohy,
tak začnou s tou, co k ní jsou nejblíže.
A já už vím a cítím, věřím, že
není jen černá, tak s bílou maluji.
Šlápnout se dá i vedle kaluže!
Už, Bože, neplatí, že já si stěžuji!

Někdy je dobré mít duši v negližé
a smutkům na srdci říct prostě - lituji!
Nedá se žít a druhé přehlížet
a spílat Bohu - já si tu stěžuji!

15. 2. 2011

Když vidí žena míjet čas

14. února 2011 v 23:01 Verše
Když vidí žena míjet čas
a doma pořád něco chybí,
pak cítí to, co každá z nás,
že nestačí jen, když se líbí.

A začne vnímat dětský smích
a taky pláč i malé ruce,
co máma drží v rukou svých,
a pro něž tluče její srdce.

Pak zkrátka přijde rozhodnutí,
že k počtu dva přibude jeden,
změnit ho už ji nedonutí,
jestli je žár a nebo leden.

Když se pak časem zadaří,
tak přijde domů s novinou,
má chuť jít rovnou k hvězdáři
a volat - budem rodinou!

Život je náhle naruby,
všechno má jenom jeden cíl,
tím ale nejsou zásnuby,
však to, co váží jen pár kil.

Teď vidí rychle míjet čas
a čeká už jen na svou chvíli,
kdy uslyší ten div, ten hlas,
co zakřičí - tak už jsme v cíli!

14. 2. 2011

Poselství Třetí planety

8. února 2011 v 21:30 Povídky
     Kdesi v Galaxii existuje planeta a na ní lidé. Nějak žijí, nějak pracují, něco hledají. Sebe sama, nitro člověka, smysl života. Hledají, nacházejí, ztrácejí. Uběhnou desítky, stovky, tisíce let, stále hledají. Jiné světy, jiné životy, jiné galaxie….

     "Vážení diváci, jsme svědky historické události! Za několik okamžiků dojde ke startu kosmické lodi, který se stane přelomem v dějinách kosmonautiky. Jak již jste byli v průběhu týdne informováni, let je logickým završením akce Novum. Týmu vědeckých pracovníků se před časem podařilo rozluštit obsah tajemné schránky zachycené v kosmickém prostoru. Kovová deska, kterou vidíte v detailním záběru, je výpovědí planety, na níž žijí lidé. Ano, vážení diváci, lidé! Obývají v pořadí třetí planetu od centrálního slunce II. galaxie, jsou dvojího pohlaví, nám fyzicky podobní. Konečně tedy konkrétní důkaz, že nejsme ve vesmíru sami. Výstižně to vyjádřil předseda Kosmické federace slovy:
     Třetí planeta vyslala ke hvězdám poselství symbolizující touhu inteligentních bytostí po komunikaci s obyvateli jiných světů….
     A nyní již pohled na kosmodrom. Poslední stisky rukou, chvíle vzrušení. Kosmonauti zaujali svá místa v meziplanetární lodi, blíží se okamžik napětí… čtyři, tři, dva, jedna, START!!!"

     Přistáli. A jako obvykle přišla ke slovu běžná rutina. Složení ovzduší, rozbory, vzorky. Automaty nezjistily přítomnost jedovatých látek, kosmonauti mohli odložit ochranné skafandry.
Oba průzkumníci se vydali k blízkému lesu. Velitel zůstal na místě a z řídící kabiny udržoval spojení.
     "Je tu vlhký terén, boty se chvílemi boří do bahna. Stromy, křoviny, všechno připomíná naši přírodu. Jako bychom se procházeli u nás doma," hlásil první průzkumník. "Pokračujte dále. Každou změnu ihned hlaste!" zněl rozkaz velitele.
     Vyrazili hlouběji do lesa. Prodírali se houštinami, pozorně naslouchali hlasům přírody. Stromy postupně řídly. Náhle se pod nimi objevilo malé údolí. Uprostřed protékal potok a kolem něho se prostíralo skromné bažinaté políčko.
     "Vidím zbytky nějakého stavení, podíváme se k němu…"
     "Jsme na místě. Jsou to trosky dřevěného domu, je celý ohořelý. Zatím jsme nic zvláštního nenašli."
    "Vzadu leží něco černého," hlásila žena, "podíváme se tam. Vypadá to… Proboha!" Ostrý výkřik prořízl napjaté ticho.
     "Mluv, mluv, co se stalo?" křičel velitelům hlas z vysílačky.
     "Jsou to lidé. Muž, žena, stařec, dítě…"
     "Mrtvi?"
     "Jsou… celí ohořelí. Jako by je sežehl blesk a nebo…"
     "Nebo co?"
     "Nebo plamenomet," vydechla žena. Chvíli bylo ticho. Potom vydal velitel rozkaz:
     "Pořiďte záběry celého prostoru a vraťte se zpět na stanoviště. Pro dnešek konec průzkumu!"
     "Veliteli, jsou tu stopy terénního vozidla, vedou dál do lesa. Měli bychom se vydat v jejich směru a neodkládat věc na zítřek."
     "Dobrá," ozvalo se po chvíli z vysílačky. "Pokračujte ve směru vozidla!"
     Vyrazili. Stopy vedly podél potoka a ztrácely se v lese. Mírně zvlněný terén s okolní přírodou byl oživen jen hlasy ptáků v korunách stromů a množstvím hmyzu v ovzduší. Uplynula asi hodina od chvíle, kdy opustili trosky domu v údolí, když les opět prořídl a pod nimi se rozprostřela planina. Byli u cíle.
     Na planině stálo terénní vozidlo a kolem něho tři muži ve stejnokrojích. Jeden se opíral o bok vozu, ostatní posedávali v trávě. Měli světlejší pleť i vlasy než oba průzkumníci a jejich postavy musely být zhruba o hlavu vyšší. Hlasy mužů k nim doléhaly jen velmi tlumeně.
     První průzkumník zapnul automatického tlumočníka. Ukryti mezi křovinami vyčkávali…
     "Už abychom byli z týhle díry pryč. Bejt tak doma v Yorku… v Jamesově baru bych si dal dvě pořádný whisky s ledem a pak… Páni, jak dlouho já neměl ženskou!"
     "V týhle všivý krajině si vo tom nech Bradley zdát," ušklíbl se seržant Clark, který se odlepil od vozu a natáhl se k nim do trávy.
     "Já musím pořád myslet na Johnyho a Deana. Ještě včera tady s náma byli. Ale dali jsme těm žlutejm parchantům co proto. Ty jejich vyjevený ksichty hned tak nezapomenu!"
     "Dostali, co si zaslouží," přidal se třetí voják, "za Deana i za Johnyho!" Mužské hlasy utichly.

     "Veliteli, objevili jsme osádku vozidla. Tři muži odpočívají na planině. Mám tušení, že by mohl mít něco společného s těmi v troskách domu. Máme se pokusit navázat s nimi kontakt?"
     "Raději ne, musíme být opatrní. Vraťte se nepozorovaně zpět. Nebudeme riskovat!"
     Ještě chvíli pozorovali muže pod svahem. Za zády uslyšeli praskot větve. Prudce se otočili. Nad nimi stáli dva muži ve stejnokrojích a napřaženými zbraněmi mířili na jejich hlavy.

     "Tak budeš mluvit, ty hajzle? Jak daleko odtud je váš oddíl! Kdo vás vyslal na průzkum! Mluv, nebo ti ten tvůj žlutej ksicht rozmlátím!" ruka seržanta Clarka se napřahovala k ráně.
     "Přicházíme ze sousední galaxie. Zachytili jsme vaše poselství. Přistáli jsme dnes ráno. Byli jsme vysláni navázat kontakt s obyvateli vaší planety…"
     "Tak ty si z nás budeš dělat srandu?" těžká vojenská bota dopadla na břicho. Jednou, dvakrát…
     "Přicházíme v míru. V naší galaxii…" seržantova ruka umlčela ústa, z kterých se řinula krev.
     "Seržante, ta malá není k zahození. Co říkáte, můžem si ji poddat?"
     "Dělejte, co chcete, já si vezmu do parády tohle prase!" Muži se seskupili kolem ženy. Bradleyho levá ruka jí bolestivě sevřela rameno, zatímco pravá roztrhla košili na prsou. Začala křičet, ale surová rána do obličeje ji zbavila vědomí.
     Krví podlitýma očima viděl to hrůzné divadlo. Věděl, že to je konec. Konec všem nadějím, konec všeho. Peklo na chvíli ustalo - zvíře se potřebovalo posilnit před dalším útokem. V trávě na dosah ruky stačil nahmatat vysílačku. Soustředil poslední síly.
     "Veliteli… dostali nás… jsou to zvířata, vrazi… zachraňte se, dokud je… čas, nám už nepomůžete… vyřiďte…" prudké kopnutí do obličeje vyrvalo ústům další slova.
     "Jedničko, proboha ozvěte se! Jedničko!!!" Vysílačka zůstala němá. Ještě chvíli naslouchal, marně. Krůpěje studeného potu se slévaly na skráních, ruce se neznatelně chvěly. Chvíli trvalo, než se vzpamatoval. Pak začal chladnokrevně jednat. Naposledy pohlédl k blízkému lesu, potom stisknul tlačítko START.
     Raketa se odlepila od země, proletěla atmosférou a po chvíli manévrování se připojila ke kosmické lodi. Vyčerpaně se svezl do křesla v ústřední kabině.
     Něco se zalesklo nalevo od řídícího panelu. Byla to malá kovová deska s poselstvím Třetí planety, symbolizující touhu inteligentních bytostí po kontaktu s obyvateli jiných světů…


Kalich, kříž a ti druzí

8. února 2011 v 21:28 Povídky

     Bitva se pomalu chýlila ke konci. Desítky párů koňských kopyt se znovu a znovu bořily do bahna, které se jezdcům stalo předzvěstí smrti. Oděni v těžké kovové pláty brnění, na hlavách s přilbicemi značenými křížem, mohli jen těžko odolávat svým protivníkům.
     Zpoza vozové hradby se proti nim neustále vrhali muži v lehkém šatstvu, z nichž pouze někteří měli hlavu pokrytou přilbou bez hledí a v ruce štít s reliéfem kalichu. Jejich zbraně ani zdaleka neodpovídaly vojenským účelům, vždyť proti dvojsečným těžkým mečům nastoupily nástroje vhodné spíše k mlácení obilí než k lítému boji. Jejich majitelé však mistrně ovládali řemdichy, sudlice i cepy, s nimiž za pokřiku "Hrr na ně!" neohroženě vyráželi proti těžkopádnému nepříteli.
     Údery kovu o kov, ryčení koní padajících do bahna a zoufalé výkřiky zasažených mužů, to byl obraz, který pozorně sledovali dva muži dalekohledem. "Šéfe, tady to balíme. Ti tam jsou ještě ve středověku! Mlátí se mezi sebou možná pro víru za lepší život, ale bude jim trvat ještě pěknou řádku století, než dospějí tam, kde se ho dočkají. Pro nás jsou zatím nezajímaví!"
     "Máš pravdu. Nakonec směrnice zní jasně: Navazovat kontakty jen v případě odpovídající technické i duševní úrovně obyvatel, kteří na své planetě vymýtili války všeho druhu!"
     Špinaví, unavení muži na hrázi sudoměřického rybníka nestačili v zápalu boje zpozorovat podivný úkaz na obloze. Pro ně byl v dané chvíli rozhodující energický hlas, který zazněl z ampliónu:
     "Tak, vážení, pro dnešek končíme. Bylo to výborný, zítra to sjedem na ostro!" Režisér Otakar Vávra si spokojeně zamnul ruce - rozhodující scéna z druhé části husitské trilogie se zdárně přiblížila k definitivní podobě.





    

Snad jenom Kudykam

5. února 2011 v 21:39 Balady

Poslouchám zprávy z rádia,
světlý bod hledám v televizi.
Koktá tam pán jak z Claudia -
vláda má pro vás novou vizi!
Jen zájem o nás trochu mizí,
zkrátka se starej ve všem sám!
Kdo nám teď může pomoct v krizi?
Bůh ne - snad jenom Kudykam.

Opět nás krmí média -
v rozpočtu chceme revizi!
Stoupají stupně Celsia,
zas někdo shrábnul provizi.
Státní dluh hned tak nezmizí
a naroste i bez reklam.
Kdo ví, kde jsou ty devizy?
Bůh ne - snad jenom Kudykam.

Dnes lyrikál zní z pódia                      
bez politických diskuzí.     
Nekřičí - zdraží Fábia!                                        
Nedělá falešnou iluzi.                                         
Do žil nám pustil infuzi,                                              
odnesl plevy čert ví kam.
Kdo léčí hravě přes múzy?                                 
Bůh ne - snad jenom Kudykam.
    
Když už máš silnou averzi
na ty, co drtí sebeklam,
v divadle tvou duši odrezí -
Bůh ne - to jenom Kudykam.




Úvod k soutěži

5. února 2011 v 18:52 Kudykam - soutěž
Na začátku července 2010 byla na stránkách Kudykama vyhlášena soutěž o veršovaný vzkaz Kudykamovi, která mě zaujala natolik, že jsem se rozhodla do ní zapojit. Vítěze čekala odměna v podobě lóže ve Státní opeře na představení konaném 19.9.2010.  Nejprve jsem 3.7.2010 do vzkazů vznesla tento dotaz:

Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli pro soutěž o veršovaný vzkaz Kudykamovi platí nějaké omezení maximálního počtu řádků a zároveň jestli v případě inspirace je možné poslat i více příspěvků než jeden. Vítězem bude ten, který vás nejvíce zaujme, nebo ten, kdo bude vylosovaný? Předem děkuji za odpověď i za skvělý nápad.
Odpověď:
Dobrý den. Doporučuji dvoj- nebo čtyřverší, nicméně tvůrčímu vzmachu rozhodně bránit nebudeme, můžete klidně napsat celou villonskou baladu nebo epos. Ano, uvítáme i víc příspěvků - pište, jakmile budete mít pocit, že se Vám něco pěkného povedlo. Vítězem bude ten, jehož veršovaný vzkaz se nám nejvíc zalíbí. Je to subjektivní měřítko, ale ohlašujeme to dopředu.

První příspěvky jsem zaslala 6.7.2010 a pak už následovaly další - kratší i hodně dlouhé, podle toho, jaká přišla inspirace - až do 9.9.2010, kdy byla soutěž ukončena. Těch nápadů bylo strašně moc a přicházely každou chvíli. Zkrátka, Kudykam mě nakopnul k veršování takovým způsobem, že jsem se sama nestačila divit. Dne 15.9.2010 došlo k vyhlášení vítězů, no a já jsem se dozvěděla, že jsem tu soutěž vyhrála. Udělalo mi to ohromnou radost, takže jsem se 19.9.2010 podruhé v životě vypravila na Kudykam, kde hlavní roli ztvárnil Csongor Kassai...
Kudykam vyhlášení




Herec

5. února 2011 v 17:44 Kudykam - soutěž
Tohle byl druhý pokus o Villonskou baladu, k níž jsem opět přidala úvod pod názvem K baladě Herec:

K baladě Herec

Promiňte mi mou troufalost,
že dám sem ještě baladu.
Mám inspirace pořád dost,
nechci ji nechat "u ledu".
Tak snad si zuby nevylámu
v těch verších, jež jsou poslední.
V nich úctu k hercům Kudykamu
vzdám dříve než se rozední.

Herec

Znám spousty různých profesí,
jež stvořil roztodivný svět.
Někdo se jimi honosí,
o jiných raděj nevědět.
V jedné však nelze podvádět -
má podob plnou paletu.
Můžeš v ní umřít a pak dovádět -
herec má tisíc životů.

Zná slávu, závist okusí
a přízní dam se může chvět.
V kostýmech, co se dávno nenosí,
jak král či šašek smí se skvět.
Někdy mu stačí jen pár vět
vyvolat smích i trampotu.
Pro potlesk chce se uklánět -
herec má tisíc životů.

Když nemoc spánky orosí -
tvář zkroušenou líp nevidět!
Bolest se vkrádá do pusy
a tělo nechce rozumět.
Divák však nesmí uvidět,
že duše herce pláče tu.
S rolí se nelze rozvádět -
máš přece tisíc životů!

Někdy by spíš chtěl povědět,
že cítí strach a samotu.
jedno mu můžeš závidět -
herec má tisíc životů.

7.9.2010

Kdo jsem a co mám ráda

4. února 2011 v 20:20 O mně

Jméno: Alena Kaclová
Kontakt: alena.kaclova@gmail.com
Publikace: www.liter.cz
www.musical.cz - rubrika: Fanoušci píší
Rozhovory
_____________________________________________________________________________

Bydliště: v Praze, a přesto na venkově
Povolání: "kancelářská myš"
Věk: mládí pryč a do důchodu daleko
Stav: setrvalý (po inventuře stále 1 manžel + 2 synové)

Oblíbené
Barva: černá, bílá, fialová
Činnost: tvorba okrasné zahrady, veršování, PC
Film: Hvězdná brána, Hříšný tanec, Sestra v akci, Obecná škola
Hudba: P. Hapka, D. Landa, A. L. Webber, J. M. Jarre
Herec: Johny Depp, S. Connery, z našich - pár by se jich našlo...
Zpěvák: D. Landa, J. Nohavica, K. Kryl
Divadlo: Litera, Kalich, Mahenovo divadlo v Brně
Div. představení: Lucrezia Borgia, Edith, vrabčák z předměstí, Kudykam, Kleopatra, Kámen a bolest, Tančírna...

Osobnosti, které mám ráda:

Marek Eben - zpěvák, skladatel, autor, ale hlavně noblesní moderátor s inteligentním humorem, který pořadům jako StarDance, TýTý, O poklad Anežky české apod. vždycky dodal lesk a vysokou úroveň. Neznám nikoho, kdo by mu v této oblasti mohl konkurovat.

Michal Horáček - už spousty let úžasný textař a autor lyrikálu Kudykam, díla, které si z řady důvodů získalo obrovskou oblibu mnoha nadšených diváků. Pro mne je pan MH neuvěřitelným zdrojem emocí, nápadů a inspirace, mistrem slova s velkým "M". Vše ostatní je vyjádřeno v příspěvcích do kudykamovské soutěže a v rubrice Kudykam.


Zdeněk Svěrák - autor, scénárista, textař, herec, spolutvůrce Járy Cimrmana. Jeho přirozené civilní herectví a originální humor ve filmech jako Na samotě u lesa, Obecná škola nebo Vratné lahve, mě i po několikerém shlédnutí vždycky dostane. Psát chválu na divadelní představení o všeumělovi a géniovi Cimrmanovi by si vyžádalo zřídit samostatný blog. Výborný partner Z. Svěráka - herec, autor a režisér Ladislav Smoljak, který nás předčasně opustil, nám všem moc chybí...

Nyctomys sumichrasti (Darwin by se divil)

3. února 2011 v 23:45 Kudykam - soutěž
Můj milý Všudybyle, jestlipak víš,
že pramáti Šumichrástů je vlastně myš?
A v Bolívii, ve své vlasti,                     
je malá myška šumichrástí
dnes navíc ohrožený druh.  
Však nesmí zůstat bez zásluh!

Vždyť z Darwinovy evoluce
je díky ní spíš revoluce,
když z myši vznikl - je to tak -
snad napůl člověk, napůl pták,
druhovým jménem "Šumichrást",
jakkoliv zní to jako žvást.

22.8.2010

Snad jenom Kudykam

3. února 2011 v 23:38 Kudykam - soutěž
Tahle básnička byl pokus o Villonskou baladu, která se řídí určitými zákonitostmi, mimo jiné, že smíte použít pouze tři typy rýmů - tady jsou to slabiky ia, zi, am.  "Nakopnuta" tvorbou Michala Horáčka jsem to zkusila. Do jeho tvorby to má sice daleko, ale jako prvotina, to snad není tak zlé... Na vysvětlenou jsem přidala úvod pod názvem Zkouška:

Zkouška

Tak jsem si zkusila villonskou baladu,
mozek jsem prosila - zapátrej ve skladu!
Na téma Kudykam byla to fuška
a jak to dopadlo, řekne nám tužka.
Přidám ji na stránky s růžovým pozadím,
myšlenky troufalé tím pádem prozradím.

Snad jenom Kudykam - balada

Poslouchám zprávy z rádia,
světlý bod hledám v televizi.
Koktá tam pán jak z Claudia -
vláda má pro vás novou vizi!
Jen zájem o nás trochu mizí,
zkrátka se starej ve všem sám!
Kdo nám teď může pomoct v krizi?
Bůh ne - snad jenom Kudykam.

Opět nás krmí média -
v rozpočtu chceme revizi!
Stoupají stupně Celsia,
zas někdo shrábnul provizi.
Státní dluh hned tak nezmizí
a naroste i bez reklam.
Kdo ví, kde jsou ty devizy?
Bůh ne - snad jenom Kudykam.

Dnes lyrikál zní z pódia                      
bez politických diskuzí.     
Nekřičí - zdraží Fábia!                                        
Nedělá falešnou iluzi.                                         
Do žil nám pustil infuzi,                                              
odnesl plevy čert ví kam.
Kdo léčí hravě přes múzy?                                 
Bůh ne - snad jenom Kudykam.
    
Když už máš silnou averzi
na ty, co drtí sebeklam,
v divadle tvou duši odrezí -
Bůh ne - to jenom Kudykam.

20.8.2010


Martina

3. února 2011 v 23:33 Kudykam - soutěž
Tak jako sloup zdobený akantem
na scéně stála s proudem slov,
jež nutí mě přemýšlet nad Kantem,
ač nejsem mudrc ani filosof.

3.8.2010

Hvězdy v Opeře

3. února 2011 v 23:32 Kudykam - soutěž
Už podzim klepe na dveře
a vítá hvězdy v opeře,
kde s Kudykamem zazáří,              
tak radujte se hvězdáři.     

11.8.2010     

Každý má svého Kudykama

3. února 2011 v 23:31 Kudykam - soutěž
Zeptala se mě dobrá známá:
Tys navštívila Kudykama?
Stojí to dílo vůbec za to?
Zkrátka ať řeknu, co já na to.
A taky, kdo jím vlastně je?
Kouzelník, skřítek, úvod do děje?
Říkám jí: Věř, to není fáma -
každý má svého Kudykama.

Víš, tohle jméno tady není
jen pouhý název představení.
V těch scénách, jež jsou rozehrané,
je úžas, který nevyvane.
I touha stoupat někam výš,
objevit v sobě tajnou skrýš.
A s cílem kráčet do neznáma -
každý má svého Kudykama.

Co ještě říct ti k dotazu?
Mám obdiv k tomu obrazu,
co namaloval Kudykam
a penzión dal světský rám.
Dílo mi s duší zacloumalo,
to není u mne vůbec málo.
Autor i čtenář či tvář známá -
každý má svého Kudykama.

Každý ho ve své hlavě nosí,
své druhé já, kus zemské osy.
Ať je to dítě nebo máma -
každý má svého Kudykama.

8.8.2010

Proč Kudykamu přistřihli křídla?

3. února 2011 v 23:29 Kudykam - soutěž
Shlédla jsem nejdřív dokumenty,
pročetla všechny oponenty.
Prožila zázrak v Opeře,
poznala herce - soupeře.

I v knižní formě už já znám
můj oblíbený Kudykam.
Však jako písmo z provázků                                
mám v hlavě tuhle otázku:                             

Dřív Kudykam se vznášel vzhůru,
pak Hladiny pěl jako z kůru,
na plášť byl obraz promítán,
zážitek skvělý byl tím dán.

Proč na jevišti už to není?
Náročnost nikdo nedocení?
Nebo snad technik v zákulisí
šílí, když nad ním herec visí?

Byl výstup krásný na efekt
nakonec zralý pro defekt?
Měl Kassai, Dobrý, nebo Dyk
ve výškách závrať, spustil ryk?

Přistřihli křídla v rozletu,
utáhli šňůrky v korzetu.
Té scéně už se netleská,
škoda, vždyť byla mistrovská!

1.8.2010

Podzim

3. února 2011 v 23:28 Kudykam - soutěž
Až podzim začne oplakávat
ze spadlých listů hromádky,
Kudykam začne znovu lákat
příběhem lyrické pohádky.

27.7.2010

Happy Birthday

3. února 2011 v 23:26 Kudykam - soutěž
Tomu, kdo stvořil Kudykam,
mám důvod připít na zdraví.
Ať v společnosti milých dam
svůj Happy Birthday oslaví!        

Je originál v každém směru,
dobrodruh s duší básníka.
Dál hledá svoji stratosféru,
z všednosti směle uniká.

V mládí byl rebel na rozcestí,
hazardním hráčem nazýván.
Teď cestu nejen sobě klestí
ten sympatický bonviván.

S úspěchem skládá střípky básní,
nechává stopy na písku.
Ač realista, rád se zasní,
když múza je mu nablízku.

Jak psychotronik s virgulí
otevřel náruč inspirace.
To víno zmrzlých bobulí -
tu chuť, co není imitace.

Má v hlavě tolik nápadů,
které jak řeka proudí k nám.
A já před sluncem západu -
děkuji, PANE KUDYKAM!

22.7.2010

GPS

3. února 2011 v 23:24 Kudykam - soutěž
Mít v Kudykamu navigaci -
technický zázrak GPS,
tak pointa se navždy ztrácí,
ačkoliv projdeš bludný les.

15.7.2010

Soutěž s Kudykamem

3. února 2011 v 23:23 Kudykam - soutěž
na dojem, co se neztrácí.
Těžko však trumfnout velmistra -
z hotelu přejít do bistra.
Nepokusit se byl by hřích,
ač můžeš sklidit jenom smích.
Za ten risk to však věru stojí,
vždyť neuspěje, kdo se bojí.

15.7.2010

Alternace

3. února 2011 v 23:18 Kudykam - soutěž
Do vzkazů dneska posílám
spíš prosbu, přání píši Vám,
co týká se jen jedné věci
a tou je výběr alternací
pro záznam díla Kudykam.
A pro něj jeden návrh mám:

Když představitel hlavní role
může být jeden, zkrátka král,
ať druhý, třetí, není dole
a ukáže všem, jak to hrál.
Ta šance zve se bonusy,
nám budou sloužit pro radost,

až unikátní opusy
v nich předvede vždy jeden host.
Ať producent, jenž drží kasu,
se nad tím dílem povznese
a dopřeje nám tvůrčí krásu,
vždyť úspěch mu to přinese.

11.7.2010